Chloupky

Chloupky.

Každý je má. Světlé, tmavé, husté či řidké, každopádně jsou tam a je to úplně normální!

Delší dobou je téma vzhledu dosti choulostivé. Žijeme ve světě dokonalosti. Všude vidíme fotky dokonale vypadajících lidí s dokonalými (podle mě někdy i trochu nezdravými) těli a hladkou pletí, kde marně hledáme jediný chloupek. Všude jsou samé parametry toho, co je a není krásné. Musím ale říct, že poslední dobou už vídám víc a víc lidí, kteří začínají ukazovat to, co se všichni doposud snažili jakkoliv skrýt. Nikdy jsem nebyla někdo, kdo by se nějak moc přetvařoval, rozhodla jsem se ale, že i já chci více ukazovat ten reálný svět a ještě více ukazovat to, jaká doopravdy jsem. A taky ukazovat, že každý je jiný a to je to krásné!!

Dneska jsem se rozhodla napsat něco o chloupcích, takže zpět k nim.

Vím, že ne pro všechny to je téma, které by nějak řešili, pro mě to ale velké téma je a chtěla jsem se o to s vámi podělit. Věřím, že by to mohlo spoustu lidí inspirovat a někomu třeba i pomoci, pokud zažívají něco podobného.

Já osobně jsem se za sebe skrze chloupky vždy hrozně styděla. Patřím k těm, kterým rostou tmavé a husté chloupky téměř všude. Pamatuji si, jak jsem se na základce vždy snažila svoje ruce schovávat, jen aby někdo ty chloupky neviděl. Nohy jsem si holila, ale ruce ne (a taky nikdy nebudu!!), jenže chloupků na nich bylo dost. Ruce tedy byly jedna z těch problémovějších partií, jenže tu byla ještě jedna partie, která pro mě byla mnohem choulostivější.

Chloupky pod nosem. Teď už vím, že každá holka je má, jen některá (jako třeba já) je může mít i tmavší. Za tohle se mi nejednou někdo smál a nejeden večer jsem kvůli tomu probrečela. Nejsou to žádné vousy, jen prostě tmavší chloupky, jenže já to na sobě nesnášela. Později jsem zjistila, že je má každá holka, jen nejsou vždy tak viditelné.

Každopádně, teď už vím, že mít chloupky (a to KDEKOLIV a jakkoliv), je úplně normální a naopak mě děsí představa toho, že by je někdo vůbec neměl.

Jo a ještě jedna věc mě napadla.

Já osobně jsem ta, co má spoustu tmavých chloupků a proto v tomto článku asi převážně narážím na toto téma. Je tu ale i druhá strana a to ti, kteří mají hodně světlé chloupky. Zatímco já vždy řešila příliš husté a tmavé, někteří se dlouho nemůžou vyrovnat s opakem. Spousta lidí bojuje s tím, že je jejich obočí moc světlé a tenké. Mají problém vyjít ven bez toho, že by si jej nedomalovali. Přitom mě osobně se prostě všichni líbí takoví, jací jsou a věřte mi, že pokud se máte rádi, bude to na vašem vzhledu znát. A tento případ se světlými chloupky je přesně důkaz toho, že vlastně každý řeší úplně to samé. Přitom je to taková banalita!!

Začněme se konečně mít rádi přesně takoví, jaké nás příroda zrodila. Jsme krásní takoví, jací jsme a jací sami sebe vidíme.

No a velkou otázkou pak je, co s nimi?

Řeknu vám jediné: Je zcela na vás, co s vašimi chloupky bude. Já si třeba chloupky pod nosem trhám, na nohách, v podpaží a na mé nejmileší holím a ruce nechávám takové, jaké jsou a takto jsem s tím spokojená. Naopak jsem svoje ruce začala mít ráda i s chloupky a dokonce se mi teď přadstava dokonale hladkých ruk ani nelíbí! No a někdo si třeba neholí chloupky vůbec a tak je s tím spokojený on. Je důležité si najít to, co sedí vám :) .

Není to ale o tom, že si nějaké ty chloupky odstraňuji a díky tomu se mám ráda!! Je to o tom, že teď se mám konečně ráda taková, jaká jsem a to jak s nimi, tak bez nich. Teď už bych se nestyděla vyjít ven neoholená nebo s chloupkami pod nosem a někdy tomu tak i je, protože ne vždy mám náladu a čas to řešit. Vždyť to jsou jen chloupky, nic, co by určovalo mou hodnotu!

Klidně se holte a malujte, ale nedělějte to proto, že se jinak nemáte rádi. Nedělejte to s pocitem, že takhle vypadáte líp, že bez toho jste škaredí a za nic nestojíte. Tak ne!! Dělejte to proto, že se máte rádi a líbí se vám to na vás. Dělá vám radost, když svému tělu dopřejete chvilku hýčkání. Já se holím proto, že se mi to líbí a miluji se dotýkat těch čerstvě oholených a olejem namazaných hladkých nohou. Teď už se ale nestydím za ty chlupaté a klidně se vám s nimi někdy ukážu. Někdo se třeba maluje proto, že ho to opravdu naplňuje a je to pro něj něco jako umění a to je skvělý!! Dělá to s láskou, chápete?

A co na to okolí? Smál se mi teď někdy někdo za něco? Ne!!

Jedině co, tak se mě na chloupky pod nosem jedna kamarádka zeptala, ale jen jí to zajímalo a co vím, tak jí se ty chloupky pod nosem právě líbí a myslela to spíš dobře. Díky tomu jsem si pak i uvědomila, že každému se líbí něco jiného a i něco, co se mi takhle nelíbí, někdo může milovat!!

Každopádně.

Nikdo nás neřeší tak, jak řešíme sami sebe.

Všem je vcelku jedno, jak vypadáte, jestli vám někdě trčí nějaký ten chloupek. Oni řeší úplně to samé, co vy. Záleží jen a jen na vás. Podle mě ta nejdůležitější a nejsilnější věc vůbec, je láska a to hlavně láska uvnitř nás. Pokud v sobě máte dost lásky k sami sobě, pokud se máte rádi, věřte mi, že to na vás půjde znát. Bude to z vás přímo sršet! Opravdu, já to na lidech vidím hodně, když se mají rádi, tak nějak to na nich jde vidět, jsou prostě krásní a plní lásky. A věřte mi, že ostatní vás budou brát takové, jaké se budete brát vy, tak jednoduché to je :).

(Na téma sebláska jsem taky napsala jeden článek, můžete přečíst zde)

A pokud by přeci jen přišel někdo s nějakou poznámkou, no a? To je jen jeho pohled, ne váš. Vy jste krásní přesně takoví, jací jste a jací se sami berete. Pokud má někdo s někým problém, ve skutečnosti je to v něm. Třeba si sám není na sobě něčím jistý a proto to potřebuje kompenzovat na druhých.

Malinko jsem odbočila, takže ještě takové malé schrnutí ke chloupkům.

Každý je má.
Je normální a zdravé je mít.
Každý je má trochu jiné a tak je to skvělé!
Je jen na vás, co s nimi. Vše ale dělejte s láskou (k sami sobě).
Chloupky neurčují vaši hodnotu.
Mějte se rádi takové, jací jste a pak teprve řeště chloupky...

To je asi vše, co mě k tomuto tématu napadá. Jak říkám, v psaní článků nejsem nijaký profík, takže je možné, že tam bude spousta chyb. I přesto si ale myslím, že by tyto řádky mohly být spoustě lidem inspirací.

Pokud byste měli jakékoliv dotazy (jak na toto téma, tak i na cokoliv jiného), nebojte se napsat (nahoře v liště v napište mi najdete různé kontakty, nejlíp ale na instagram). Taky budu ráda za sdílení článku dál, čím méně trápení bude, tím bude svět hezčí.

A ještě vás o jedno poprosím. Začněte i vy ukazovat tu realitu. Čím víc lidí tohle bude dělat, tím míň trápení bude. Mějte se rádi a šiřte lásku dál. Děkuji za to, že jste si udělali čas a přečetli si má slova, moc si toho vážím.