(ne)Pravda?

Myslím si, že úplně každý v něco věří. 

Ať už je to ale cokoliv, tak když se na to kouknu trochu hloubš, tak v tom moc rozdílů nevidím

Ať už věříme v cokoliv/kohokoliv, tak je to něco, za čím si prostě jdeme. 

Je to něco, co v nás vytváří pocit klidu a bezbečí. 

Je to něco, co nás dokáže držet nad vodou i v těch největších bouřkách.

Zkrátka...

Je to ta naše PRAVDA.

V očích jiných to být pravda nemusí, ale v našich očích je to ta nejpravdivější pravda, jaká na zemi je.

 A tak je to taky správně.

Podle mě právě na této pravdě záleží.

Jelikož jsem plně přesvědčená o tom, že nejdůležitější je to, co vychází z našeho nitra, tak věřím i v to, že je velice důležité najít si tu svou vnitřní pravdu. 

Lidé, co svoji pravdu nemají, často bývají ztracení a nevědí, co dál.

Jsou nešťastní a pak svoji negativní energii někdy šíří dál. Napadají třeba pravdu těch ostatních, ale to jen proto, že sami nevědí, co chtějí.

Jelikož svou pravdu uvnitř sebe ještě nenašly, tak ji ale jinde budou stěží jen hledat.

Jakto?

Zamysleme se nad tím.

Jak by mohlo malé dítě začít mluvit, kdyby nejdřív v hlavě nevědělo, jak dané slovo vypadá? 

Jak bychom se naučili psát, kdyby jsme neěděli, jak takové slovo vypadá.

To by nešlo, že?

No a tak je podle mě i s tou pravdou.

Dokud nenajdeme pravdu sami v sobě, tak stěží porozumíme pravdě ostatních.

Stěží budeme respektovat pravdu ostatních.

Stěží budeme vědět, co chceme.

Díky tomu, že jsem tu svoji pravdu už jakžtakž našla (vždy se máme kam posouvat), tak už třeba vím, KDO JSEM.

Vím co chci a proč to chci.

Vím co mě baví a v čem se chci rozvíjet.

Vím, v co věřím.

Je ale důležité vědět, že tu svoji pravdu má každý trochu jinou.

S někým se možná neshodnu tak dobře, jako s někým jiným, ale na tom není vůbec nic špatného. Naopak je to podle mě takto dobře.

Představme si, jaké by bylo, kdyby jsme všichni věřili úplně v to samé, chtěi to samé....

To, že mám jinou pravdu, než ostatní, je správně.

Jedině to nás totiž dokáže zavést k těm správným lidem, se kterými svou pravdu můžeme sdílet.

Díky naší pravdě jsme každý jedineční.

To ona dělá to, kým jsme.

Nestyďme se ji proto ukázat světu.

Buďme na ni hrdí.

A když potkáme někoho, komu se naše pravda nebude líbit, tak běžme dál a najděme si ty, kterým se líbit bude.

A pokud naopak my narazíme na někoho, jehož pravda se nám nebude zamlouat, tak to je jen proto, že to nejsme my.

Jako jsme si my našli svoji pravdu, jiní si zase našli tu svoji.

Pokud se vám jejich pravda nelíbí, tak v pořádku. 

Bežte dál a najděte si někoho, jehož pravda se vám líbit bude.

Například osobně nejsem křesťan, ale neznamená to, že budu křesťanovi jeho víru vymlouvat, říkat, že je to blbost a tak. On žije úplně jiný život než já, takže třeba to u něj pravda být opravdu může... On si zase o mé životní filozofii může taky myslet bůh ví co.

---

Takže nemusíme s pravdou jiných souhlasit. 

Podle mě je ale skvělé  a důležité to, že se obklopujeme i lidmi, kteří jsou odlišní, protože si mezi nimi můžeme třeba i něco předat a svět pak není tolik jednotvárný.

Takže buďme otevření jak své pravdě, tak pravdě ostatních.

A pokud jste tu svou ještě nenašli, možná je ten nejskvělejší čas to napravit!

A nebojte se.

Je v pořádku se svojí pravdou od ostatních lišit.

Jedině potom můžeme opravdu zazářit.

Tento článek popisuje jen další část z mého pohledu na svět, ale každý si z něj může odnést něco jiného, o tom to právě podlě mě je.

S tímto článkem docela souvisí článek, který jsem před nějakou dobou sepsala. Je to článek o sebelásce, tak pokud tě zajímá víc, tak mrkni sem!